Více z historie

Sám Heinrich Hohl

Heinrich Hohl se narodil 15. ledna 1869 v Novém Jičíně, v domě č. 8. Do historie se zapsal jako hoteliér a restauratér se vztahem k eleganci a dobrému jídlu i pití. Stavbu novohistorické budovy, která nahradila starší barokní domy na rohu tehdejší Radniční a Zillichovy ulice, zadal firmě Josefa Bluma. Ten se v Novém Jičíně prezentoval také nádhernou vilou Antona Peschla, Jubilejní školou, restaurací Nové slunce nebo okresním soudem.

Kavárna a restaurace Heinrichshof přivítala první hosty v noci z 22. na 23. prosince roku 1899. Ve dveřích tehdy stál třicetiletý syn Augusta Hohla a Antonie Hohl rozené Pischke. Můžeme se domnívat, že Heinrich Ernerst Hohl byl v té době již zkušeným hostinským. Vždyť jeho otec vedl hostinec U zlatého lva, hotel Evžen a kavárny Schermer a Laudon.

Kavárna patřila k nejvýstavnějším prostorám města. Elegantní sály byly vybaveny deníky, časopisy a dokonce Meyerovým konverzačním lexikonem. V klubových místnostech se hrál biliard. Celá budova byla vyhřívána ústředním vytápěním.

Vážený hoteliér a kavárník dbal samozřejmě také na klasickou vídeňskou kuchyni. Čepovalo se karvinské císařské pivo, originální měšťanské pivo a pivo z Mnichova. Heinrich Hohl zavedl objednávky slavnostních obědů a svatebních menu.

Ornamenty a další secesní prvky na nově přistavěné budově nahradila plochá přímka a geometrické tvary. Již v té době si návštěvníci Nového Jičína již nově hotel začali oblibovat především pro jeho prezentaci klidné zóny v samotném centru města.

Pokud jde o soukromý život, neměl ho Heinrich Hohl asi právě jednoduchý. Na svou celoživotní lásku si musel počkat. Slečnu Serafine Kröner si vzal až po smrti matky, v prosinci 1921. Dvanáct let poté, ve věku 64 let, v Novém Jičíně zemřel. Bylo to 24. října 1933.










 Svatební salonek zdobí díla Eduarda Veitha

S trochou fantazie a ohledem na fakt, že všestranně nadaný malíř Eduard Veith v Novém Jičíně žil a pracoval několik let, si troufneme odhadovat jeho jistou spojitost i s Hotelem Praha. Pádné důkazy, že někdy poseděl pod štukovým stropem secesní kavárny, předložit nemůžeme. Přesto se nám nechce věřit, že by si prohlídku vyhledávaného podniku s vídeňským životem nechal ujít.

Teď se do prostor Hotelu Praha tak trochu vrátil. Nádherné kopie jeho šesti obrazů, které zpříjemňují interiér salonku v přízemí, odkazují k jeho dílu i životu s Novým Jičínem úzce spjatým.

Eduard Veith se narodil 30. března 1858 v rodině malíře pokojů Julia Vietha a jeho ženy Susanny. Už jako dítě projevoval výrazný výtvarný talent. U otce se vyučil řemeslu malíře pokojů, jako šestnáctiletý se vydal do Vídně studovat Školu uměleckých řemesel. Když se vrátil do rodného města, pomáhal otci při vymalování kostelů, synagog a slavnostních sálů. Brzy přišly zakázky v Terstu, Benátkách, Bukurešti.



















Do Nového Jičína se vrátil po vyčerpání úspor. A přesně tehdy byl požádán o výzdobu vil rodiny Hücklů, majitelů dnes už proslulé továrny na klobouky. Zrcadlově koncipované honosné budovy vyrostly na kraji města v malém přírodním parku v letech 1880-1882. Eduard Veith je vybavil souborem děl různých malířských technik i námětů. Tři jeho olejomalby vsazené do dřevěného obložení se dodnes zachovaly na stropě jedné z vil. Další plátna jsou deponována v Muzeu Novojičínska. Z tohoto souboru pochází také šest obrazů, jejichž kopie zdobí svatební salonek Hotelu Praha.

V době, kdy Veith pro rodinu kloboučníků pracoval, ještě Hotel Praha nestál. V Novém Jičíně však následně spolu s otcem vytvořil malířskou výzdobu dnešní budovy městského úřadu a do svého rodiště se po celý zbytek života rád vracel. Trvale však od ukončení studií žil ve Vídni. Jeho obrazy najdeme ve Státní opeře v Praze, vídeňské opeře, berlínském divadle, divadle v Ostravě, maloval pro Gutmana, Rothschilda, Seilerna.

Silný vztah k Novému Jičínu stvrdil darováním řady svých děl místnímu muzeu. Eduard Veith zemřel 18. března 1925 ve Vídni, pochován je na hřbitově v Döblingu.

(zdroj: Muzeum Novojičínska)

Do Hotelu Praha se vrátily ikonické thonetky

Cesta k obnově prvorepublikové tradice Hotelu Praha není krátká ani jednoduchá. Každý krok ale bereme vážně a památkově chráněný dům s nádhernými interiéry hodláme pomalu vracet Novojičíňanům. Vzniká z něj příjemné místo pro rodinná setkání i pracovní schůzky, prostor k pořádání svatebních hostin, dětských oslav i konferencí a školení.

Osudy Kavárny a hotelu Heinrichshof by vydaly na knihu. Interiéry se několikrát měnily, po válce byly dokonce vyrabovány, v dobách normalizace přestavěny. Jedna z prvních debat se proto vedla na téma: Jak bude kavárna, dříve proslulá coby „vídeňská“, vypadat.

V rozhodování pomohly dobové fotografie a několik schůzek s památkáři. Vsadili jsme na osvědčenou klasiku, českou fortelnou práci i návrat k původnímu vzhledu kavárny. V době největšího rozkvětu si totiž hosté dopřávali posezení na slavných ohýbaných židlích firmy THON (dnes TON).

Židle jsou opět z tmavého wenge, opěrák vyplněný typickým vějířem z překližky. Hotel Praha získal těchto lehkých, elegantních a pohodlných krásek celkem 148. Stovka je k dispozici návštěvníkům kavárny, dalších skoro pět desítek najdou hosté v salonku. K thonetkám samozřejmě přibyly i obdélníkové stoly v odpovídajícím designu.

 

Logo odpovídá poválečné grafice

Obyvatelé Nového Jičína byli zvyklí vídat nad vstupním portálem novohistorické budovy nápisy HOTEL PRAHA, KAVÁRNA, RESTAURACE, CUKRÁRNA. To jsme samozřejmě hodlali zachovat, protože tak je Praha zapsána do povědomí místních lidí i návštěvníků z okolních měst a obcí.

Proměny logotypů a nápisů Kavárny a hotelu Heinrichshof (od roku 1945 Hotelu Praha) stojí za povšimnutí. Těsně po 2. světové válce byl nápis bezpatkový, znaky velmi tenké a široké. V srpnu 1945 přešel zpustošený a po válečných kořistech lačnícími obyvateli vykradený hotel do národní správy. Otevřen byl 1. října 1945 a v logu se objevily klobouky, pro Nový Jičín typické. Do jejich tvaru byly stylizovány také například štítky ke klíčům od pokojů. Písmo zůstalo bezpatkové, ale změnilo se na tučné, v jiném fontu.

Grafické provedení loga posledním provozovatelem hotelu ale typem písma ani velikostí původnímu vzhledu neodpovídalo. Protože naším cílem je vdechnout hotelu, kavárně, cukrárně a spojeným službám šarm a eleganci, hledali jsme také odpovídající písmo. Zkušený grafik dostal dobové fotografie a přiřadil k nim potřebné fonty. Po konzultacích s památkovým úřadem a Muzeem Novojičínska jsme měli vybráno!

Nové logo Hotelu Praha se nejvíce přibližuje tomu z let 1945-48. Je uhlazené, originální, zároveň krásně jednoduché a mezinárodně čitelné.